Petr

Život je jako na houpačce. Někdy je lépe a někdy zase hůře. A v dospívání to pro mne osobně nebylo nic moc… Cítil jsem se osamocený a ač jsem měl kolem sebe spolužačky a spolužáky, neměl jsem nikoho, s kým bych mohl sdílet svoje vnitřní pocity, nejistoty, touhy a sny… Uzavíral jsem se pak sám do sebe a snil o tom, že jednou bude všechno jinak… Trvalo to dlouhých deset let. Bylo to deset let přijímání sebe sama, pozorování, mapování a vytváření vlastních postojů. Teprve ve dvaceti jsem se cítil dostatečně silný a pevný na to, abych dokázal ustát jakoukoliv reakci na moje otevření se. To vůbec první proběhlo před mojí nejbližší kamarádkou. A pak už těch dalších coming outů byl bezpočet - před blízkou rodinou, před širší rodinou, před kamarády, před spolužáky a nakonec i před kolegy v práci. Byl to dlouhý proces, ale nespěchal jsem na sebe. Nový krok jsem vždy udělal až tehdy, když jsem sám ucítil, že to vnitřně ustojím. Dnes žiji otevřený a hezký život a vím, že to těžké, co jsem prožíval před mnoha lety i já, se dá zvládnout. A proto jsem tady. Budešli potřebovat podpořit, můžu být i tvým průvodcem…