Jak jste prošel svými prvními coming outy – tím vnitřním a v nejbližší rodině?
Počínalo se to v době, kdy jsem byl v závěrečné fázi gymplu. To je takové to období prvních lásek. Chodil jsem s několika holkami a myslím, že to bylo docela fajn. Doufám, že oboustranně. Souběžně s tím probíhalo vnitřní uvědomění, že je tady ještě alternativa, která je lákavá a která postupně začala převažovat.
Možná se dopustím nějakého nevědeckého výroku, ale z vlastní zkušenosti si myslím, že homosexualita není jen vrozenou dispozicí. Je tam i určitý prvek volby. A myslím, že u mě sehrál roli. Vnitřně cítím, že jsem si mohl vybrat a vybral jsem si.
Co Vás k tomu výběru vedlo?
Větší přitažlivost, větší souznění. Taky zajímavější rozhovory. Možná jsem měl štěstí na lidi, se kterými mi bylo dobře i jako s přáteli, a tato blízkost občas přerůstala v něco intimnějšího. A častěji se to stávalo s kluky.
Roli hrála i příležitost, s kým se člověk potká. Nikdy jsem nebyl moc součástí toho, čemu se říká LGBT komunita, protože mi to přišlo omezující. Neměl jsem potřebu stýkat se s lidmi primárně na základě sexuální orientace. Prostě jsem si vybíral lidi podle toho, jak mi přišli zajímaví. A možná shodou okolností jsem narazil na několik kluků, kteří mě zaujali jako osobnosti. Toto zaujetí vnitřkem člověka pak přerůstalo do zaujetí celkového. A když se to opakovalo, musel jsem si nutně položit otázku, zda s tím nesouvisí i rovina fyzické přitažlivosti. A musel jsem si přiznat – nejprve ne úplně s nadšením a pak už i docela s určitým uspokojením – že ano.
Cítil jste potřebu komunikovat o tom s Vaší rodinou?
Nikdy jsem neměl ve zvyku hned doma představovat toho, se kým právě chodím. Neprobíral jsem s rodinou vztahy heterosexuální, takže jsem pak nemusel přejít ani na informování o svých dalších partnerech. Na druhou stranu jsem si byl vědom toho, že jsem jediný syn a je na mě kladeno očekávání, že by náš rod měl pokračovat. U známého jména je tento tlak ještě silnější. Bylo by to snazší, kdybych měl sourozence bratra, ale měl jsem dvě sestry. Vždycky jsem měl pocit, že otci jde docela dost o to, aby naše rodina dál pokračovala. Takže na debatu s ním jsem se moc netěšil.
Za kým jste tedy doma šel jako první?
Šel jsem s tím ven, když mi bylo 20 nebo 21, což je na dnešní poměry docela pozdě. Ale tehdy byla jiná situace. Nebyl Prague Pride, nebylo to běžnou součástí života, žádní vyoutovaní lidé okolo.
Nejdřív jsem to probral s maminkou. Jeli jsme tehdy spolu na dvoudenní výlet, což jsme běžně nedělali. Tam jsem to s ní probral. Její reakce byla příkladná, tak trochu jako z pokrokových učebnic. Řekla mi, že když já budu šťastný, všechno je v pořádku. Že mě má ráda a pak už ji hlavně zajímalo, s kým konkrétně chodím. Nevím, do jaké míry to tak v tu chvíli skutečně cítila, ale mně to hodně ulehčilo situaci. Po tomto prvním rozhovoru už pro mě nikdy nebylo těžké o tom s ní mluvit.
Kdy jste to řekl otci?
Pak nastala prodleva a ne úplně krátká. Rodiče už tehdy nežili spolu. A pak najednou vznikla situace, kdy jsme si s otcem našli takový pěkný společný večer. Probírali jsme moje politické a ideové směřování, což bylo předmětem těžkého konfliktu. No a já jsem mu to tehdy podal všechno pěkně najednou. Otec, který skoro nepije, ten večer vypil asi dvě lahve vína!
Byla to pro něj nepříjemná zpráva. Otec zareagoval opačně než matka, ale vlastně také učebnicově. Řekl mi: hele, ještě si to rozmysli. Ptal se, jestli to není jen zklamáním z nějakého nepovedeného vztahu. Nabídl, že to můžeme probrat, zajít za nějakým odborníkem, který mi to může vysvětlit.
No a znovu jsme se k tomu vrátili až letos v říjnu. Otec ten můj veřejný coming out zaregistroval asi až po 14 dnech, protože měl spoustu práce kolem voleb.
Společnost se vyvinula a být gay už neznamená, že byste nemohl být pokračovatelem rodu. Jak to vidíte Vy osobně?
S Danem se známe krátce, asi tři měsíce, ale už jsme to dvakrát nebo třikrát probírali. Mluvili jsme o tom hned na prvním rande, což zní neskutečně! Přitom já jsem nikdy příliš vážně neuvažoval o tom, že bych měl děti. Teď jsem ale náhle v jiné situaci. Do Zelených jsem vstoupil v 19 letech. Patnáct let jsem o něco usiloval a teď to dost pohořelo. Musím promyslet, co budu dělat dál.
Celou tu dobu jsem všechna rozhodnutí podřizoval jedinému cíli – aby Zelení uspěli. A podřizoval jsem tomu i vztahové otázky včetně toho, že jsem coming outem nechtěl zkomplikovat situaci Zelených. Už takhle jsme vnímaní jako strana, jejíž postoje mnohdy nejsou ve společnosti obvyklé. A ještě to podtrhnout coming outem, to už mi přišlo moc. Identifikaci běžného voliče se stranou by to ještě zkomplikovalo.
Teď se situace najednou změnila. Uvažuji nad dětmi víc než kdykoli předtím. Ale pořád to ještě není ve fázi vážného uvažování.
Dá se tedy říct, že Váš coming out byl od začátku ovlivňován plány na politickou kariéru, a tedy život veřejně známého člověka.
Viděl jsem zblízka rozvod rodičů a to, co po něm následovalo. V těch letech plnilo stránky bulváru vše, co se týkalo otce a Veroniky Žilkové, případně Agáty nebo mě. Když jsem uvažoval o veřejném coming outu, stál jsem před možností, že třeba úplně přijdu o soukromí. Bylo mi dvaadvacet, pětadvacet… měl jsem různé vztahy a nechtěl jsem, aby mi pořád někdo stál za zadkem s kamerou.
Myslíte si, že po coming outu by vás bulvár pronásledoval víc, než když to bylo pod pokličkou?
Myslím, že ano. Za těch 10 let se to v médiích objevilo tak třikrát, a nikdy ne s fotkou. Dával jsem si hrozně pozor. Neposílal jsem nikam své fotky, nikdy jsem se nezapisoval na seznamky, ani anonymně. Neseznamoval jsem se s nikým po internetu. Když jsem chtěl s někým chodit, poznal jsem ho někde naživo a pak jsem ho musel získat. To je dneska už možná nepochopitelné.
Jenže žijeme ve společnosti, která je vybudovaná jako čistě heterosexuální. Když skrýváte, že jste gay, dáváte tím přece ostatním teplým lidem signál, že by se za svou orientaci měli stydět.
Ta otázka od médií ale nepřichází v podobě: Jste homosexuál nebo heterosexuál? Oni se vždy ptají, jestli s někým chodíte. A na to jsem prostě odpovídal, že se o tom nechci bavit. Nechtěl jsem říkat s kým. Když jsem s někým krátce a není to partner na celý život, nevím, proč bych ten vztah měl hned zveřejňovat.
Chránil jste si tedy soukromí a zároveň jste měl strach, aby veřejný coming out nepoškodil Zelené.
Neřekl bych tomu strach. Byla to kombinace obavy a pohodlnosti. Na prvním místě bylo to, že jsem nechtěl být sledovaný bulvárem a měl jsem tak víc svobody. Druhá věc je, že by mi to veřejné prohlášení přišlo hodně definitivní. Ve chvíli, kdy to řeknete veřejně, ztrácíte možnost volby. Nechtěl jsem říct, že je to takhle a jenom takhle. Vnímal bych to jako sebeomezení, ne sebeosvobození.
A třetí věc je, že jsem s tím tématem nechtěl být veřejně spojovaný. Nechci tuto agendu snižovat, ale pro mě jsou v politice důležitá jiná témata. Vždycky budu podporovat maximální práva v této oblasti, ale šel jsem do politiky z jiných důvodů a nechtěl jsem být ocejchovaný jako gay aktivista, protože jím nejsem.
Takže nepřemýšlíte o tom, že byste využil své postavení jednoho z mála vyoutovaných politiků k tomu, abyste v LGBT otázkách pomohl dosáhnout změny?
Sám to nebudu iniciovat. Kdyby tady bylo nějaké silné gay hnutí, které by chtělo dosáhnout něčeho víc než se jen bavit v mezích zákonů, lákalo by mě to víc. Takovou poptávku ale nevidím.
Jak se teď po coming outu změnil váš každodenní život?
Když chceme, chytneme se s Danem za ruku, dáme si pusu, obejmeme se… Nemáme žádnou potřebu se nějak zvlášť předvádět, ale zároveň se už tak dramaticky nehlídáme. Je to najednou spontánní, každopádně lepší než předtím.
Jak vůbec kauzu násilného vyoutování bulvárem prožíval Váš přítel, který v tom sehrál poměrně klíčovou roli?
Byl to poslední týden před volbami. Říkali jsme tomu zátěžová situace. Normálně páry jezdí pod stan, aby zjistili jeden o druhém, jestli něco vydrží. My jsme si prošli tímhle a náš vztah vydržel. Dokonce si myslím, že nás to i posílilo. Ono to taky netrvalo dlouho, naštěstí. Vzápětí to překryly výsledky voleb.
Dan kvůli tomu ale přišel o roli v České televizi, v seriálu První republika. Což je docela ostuda.
A co ten bulvár? Jak se chová teď?
To načasování se vlastně nakonec povedlo. Podařilo se mi sdělit, co jsem sdělit chtěl, když už to muselo jít ven. Souhlasil jsem s rozhovorem v Blesku, protože tam to zaznamenají všichni a už to nebudu muset znovu opakovat. No a hned pak to překryly volby.
Ale zůstává tam velká neznámá – kdybych býval zvolen do Sněmovny, myslím si, že bych z toho soukromého hlediska byl intenzivním předmětem zájmu médií. To už se samozřejmě nedozvím, co by bývalo následovalo. Teď mám v tomto ohledu klid.