„Coming outem jsem si prošel, když jsem byl ve druháku na střední, to mi bylo sedmnáct. Nejdřív jsem to řekl mamce, postavila se k tomu úplně skvěle – řekla mi, že vůbec nezáleží na tom, jestli jsem gay nebo ne, že jsem její syn a pro ni se nic nemění – že mě bude milovat pořád stejně. Stále v ní mám největší oporu a zároveň kamarádku, které můžu říct opravdu cokoli.“
Zjistili, že nejsem „divnej“
Tvrdí se, že tátové mají pro homosexualitu svého syna menší pochopení, jsou zklamaní, že nevychovali „pořádného chlapa“ a berou to tak trochu jako svoje selhání. „Taťka to obrečel a čekal, jestli si to třeba nějak nerozmyslím. Se mnou se o tom nebavil, jen s mamkou, která už to věděla delší dobu. Pořád se jí ptal, jestli to nepřejde, jestli to nebylo jen pro tohle a támhleto, až mu mamka jednou řekla, že to není rýma, aby to přešlo … Nedávno se mě sám od sebe zeptal na kluky, takže vím, že je to konečně v pohodě a pochopil to.“
Často se mladí lidé vyoutují nejdřív mezi kamarády, protože čekají, že budou mít více pochopení, Štěpán to měl přesně naopak. „Ve škole jsem to řekl, až když už to doma věděli. Spolužáci říkali, že to tušili a vzali to v pohodě. Od některých čtvrťáků jsem sice slyšel různé narážky a pokřikování, když jsem šel po chodbě, ale naučil jsem se to neřešit a nevnímat. Tak to má svým způsobem asi každý, jinak by nebylo možný jít nikdy nikam, protože jak říká moje mamka – svět je plnej idiotů. Navíc, když pak někteří zjistili, že nejsem vůbec nijak divnej a jinej, přestali mít kecy a začali se se mnou bavit úplně normálně.“
Moji blízcí neřeší, že jsem gay
Kamarádi mimo školu se o Štěpánově orientaci dozvěděli skoro jako poslední. Téměř po roce. „Bál jsem se, že to nepochopí a přece jenom se to líp říká lidem, které tak dlouho neznáte a snáz se srovnáte s jejich nepochopením, než těm, se kterými vyrůstáte odmalička. Asi jsem si chtěl být nějakým způsobem jistý, tím spíš na malém městě. I když jsem jim vlastně odkýval to, co tušili už dávno, stejně to některé překvapilo. Nakonec to ale všichni vzali úplně v pohodě. Všude se sice najde blbec, co se bude posmívat, urážet a provokovat, pro mě je ale důležité, že moji blízcí stojí při mně, a že jsem gay, vůbec neřeší. Někteří jsou dokonce i rádi.“