Pod textem byl podepsán Dominik, i když Katka si tohoto klienta pamatovala pod jménem Adam. „Měl jsem tehdy takový strach, že jsem se bál napsat své pravé jméno,“ stálo dále v děkovném dopise, který byl plný dobrých zpráv. Dominik se za uplynulé dva roky vyoutoval rodině a přátelům a spokojeně žije v Praze ve společném bytě s přítelem Kubou – představa, která by byla pro sedmnáctiletého Dominika jen těžko uvěřitelná.
Snažil jsem se sám sebe přeorientovat
Vnitřní coming outy prožil Dominik hned dva. První, jak už to bývá, přišel ještě na základní škole, kdy si začínal uvědomovat, že se od ostatních kluků něčím liší. Čím to přesně bylo, ale moc nechápal a docela to ignoroval. Jenže jsou věci, které se popírat zcela jednoduše nedají. „Měl jsem velký strach. To, že jsem gay, jsem o sobě věděl odmala. Ale když je člověk malej, moc to neřeší a nechápe to. Zlomový bod přišel ve třinácti, čtrnácti letech. Ze začátku jsem to sám vůbec nepřijímal, říkal jsem si, že mě to třeba nějak přejde. Dokonce jsem se sám sebe snažil přeorientovat a nějak to v sobě popřít,“ vzpomíná Dominik. Přes jeho veškerou snahu se ale nic nezměnilo. Strašně se styděl a nedovedl si představit, že by to někdy někomu řekl.
Hledal jsem pomoc a natrefil na web sbarvouven.cz
Představa, že o tom ví jeho rodina, kamarádi nebo okolí, byla pro Dominika na střední škole naprosto nereálná. „Ani nevím, proč jsem v sobě měl takový blok. Mám kolem sebe velmi tolerantní lidi – jak v rodině, tak mezi přáteli,“ hodnotí zpětně. „Takhle to pokračovalo až do třeťáku na střední, kdy už jsem na tom nebyl psychicky dobře. Měl jsem toho plný zuby, ještě se mnou do toho mlátila puberta a líbil se mi jeden kluk. Bylo toho na mě už moc. Lhal jsem před kamarády – hlavně když se bavili o holkách a já jsem se chtěl zapojit do konverzace. Bál jsem se, že to na mně bude poznat, že něco špatně řeknu nebo udělám nějaké gesto, které mě vyzradí.“ Takové myšlenky měl takřka každý den a rozhodl se tedy vyhledat odbornou pomoc. Přemýšlel o terapii, jenže se mu nechtělo platit za soukromého psychologa. Nakonec při brouzdání po internetu narazil na poradnu Sbarvouven.cz a rozhodl se, že do ní napíše.
Začal si psát s mentorkou Katkou a jeho psychický stav se brzy zlepšil. „Poradna mi přinesla možnost ventilovat svoje pocity a zároveň jsem si mohl vyzkoušet, jaké to je, když to o mně někdo ví. Protože to jsem předtím vůbec neznal.“ S Katkou byli v kontaktu asi tři měsíce. Pak se přiblížila maturita a Dominik se odmlčel. Musel se soustředit na jiné věci a navíc se cítil mnohem lépe. Zpětně si uvědomuje, že pokud by to tehdy neměl sám v hlavě srovnané, poradna by mu nedokázala pomoci – člověk na tento krok musí být připravený.
Praha mi dodala odvahu svěřit se doma
Dominikův veřejný coming out přišel po přestěhování do Prahy. Byl přijat na vysněnou vysokou školu a věci v jeho životě se konečně začaly ubírat správným směrem. Byl v novém městě a měl šanci začít svůj život žít tak, jak sám chce. „Myslím, že mi změna prostředí hodně pomohla. Mohl jsem být někde, kde jsem nikoho neznal, nikdo se mě neptal na to, s kým jdu a kam, kdy přijdu a tak podobně. Dostal jsem v tomto ohledu hodně svobody.“ Nic mu konečně nebránilo být tím, kým doopravdy je, a být upřímný nejen sám k sobě, ale také ke svým nejbližším.
První, komu se Dominik rozhodl vyoutovat, byla jeho sestra. „Ona je takové moje druhé já. Napsal jsem jí to přes sms a měl jsem hrozný strach. Do patnácti minut přišla odpověď a byla hrozně v pohodě. Sestra byla sice trochu překvapená, ale napsala, že je jí úplně jedno, jestli jí představím přítelkyni, nebo přítele.“
Sestřina reakce mu dodala sílu v coming outu pokračovat. Další, komu se Dominik svěřil, byli jeho kamarádi ze střední. „Těm jsem to řekl osobně. Nejdřív mi moc nechtěli věřit a mysleli si, že si z nich dělám legraci. Potom měli spoustu otázek, ale nakonec to taky vzali v pohodě – dokonce byli rádi, že mají mezi sebou kamaráda gaye,“ líčí Dominik.
Rodičům se vyoutoval smskou
Nakonec ho čekala asi nejtěžší zkouška, a to svěřit se rodičům. „Taky jsem jim to napsal přes sms. Už dřív jsem měl choutky to říci mamce, ale nikdy jsem se k tomu neodvážil. Mamka si mou zprávu přečetla jako první a reagovala pozitivně. Prý to nevěděla, ale delší dobu tušila, že jí chci něco říct, ale nedokážu se k tomu odhodlat,“ vzpomíná Dominik. Rodiče musel uklidňovat. Nebrali až tak špatně to, že je jejich syn na kluky, ale spíš to, že si procházel špatným obdobím a že se bez jejich vědomí trápil. „V tomhle ohledu jsem rád, že jsem se vyoutoval až po takové dlouhé době, protože jsem měl trpělivost jim vše vysvětlit – před těmi třemi lety bych se nechal lehce unést emocemi,“ říká Dominik.
Ve společném bytě s přítelem
Momentálně Dominik žije ve společném bytě s přítelem, kterého potkal jen pár měsíců po příchodu do Prahy. „Seznámili jsme se na online seznamce. V Praze jsem neznal vůbec nikoho a nevěděl jsem, jak se mám seznámit. Do baru se mi samotnému nechtělo. A tak jsem zkusil internet a sešel se s pár kluky. Nikdy jsem nebyl v podobné komunitě, a tak to pro mě byl taky takový šok – například být poprvé v gay baru,“ vypráví Dominik. Po dvou měsících se přes internet sešel se svým současným přítelem. Jsou stále spolu a od září spolu dokonce bydlí. Brzy je má v jejich novém domově navštívit Dominikova maminka.
Od doby, kdy v osmnácti poprvé napsal do Sbarvouven.cz, již uběhly více než dva roky. Dominikův život se otočil o 180 stupňů. Proto si taky po tak dlouhé době našel čas, aby svou mentorku Katku znovu kontaktoval a podělil se o šťastné novinky. Na konec svého dopisu Katce napsal: „Pokud si v současné době píšeš s někým, stejně jako jsme si psali my dva, klidně mu tuto zprávu přepošli, aby věděl, že v tom není sám. A aby tomu dal čas a aby si byl jistý, že jednou to bude lepší o miliardu procent.“
Autor: Patrik Karkoš
