Jak to kolegové vezmou? Začnou se ke mně chovat jinak nebo se se mnou přestanou bavit? Co když si tím zničím kariéru nebo dostanu rovnou vyhazov? Takové a mnohé další otázky mohou člověka v souvislosti s vyoutováním se v práci napadat.
Co říkají výzkumy?
Množství coming outů na pracovišti se dle nejrůznějších výzkumů za poslední roky zvýšilo. Pánové Griffit a Hebl (2002) dokonce tvrdí, a je to celkem paradoxní, že homosexuálové mohou být kolegy přijímáni záporně ne proto, že jim sdělili svou orientaci, ale naopak proto, že ji popírají, působí nějakým způsobem odlišně, jsou úzkostní, ze strachu z prozrazení se mohou ostatním vyhýbat nebo být až nepřátelští.
Výzkum Olgy Pechové (2009) konkrétněji naznačuje situaci na českém trhu práce: ze 496 LGBT respondentů se 4 procenta setkala s nepřijetím do zaměstnání právě na základě své orientace a stejný počet lidí byl kvůli tomu z práce propuštěn, s diskriminací v kariérním postupu se setkalo 5 procent respondentů a 9 procent z nich se setkalo na pracovišti s nějakou formou diskriminace.
Různé profese = různé míry homofobie
To, že jsou gayové mezi kadeřníky, návrháři, floristy nebo umělci dnes už asi nikoho nepřekvapí a snad ani nepohorší. Co když je ale gay učitelem, fotbalistou nebo politikem?
Především o povolání učitele se hodně diskutuje. Zatímco jedni tvrdí, že snad záleží na kvalitách učitele a ne na tom, jestli ho přitahují muži nebo ženy, druzí (rozumějte ti méně informovaní) při představě gaye před tabulí a plnou třídou dětí šílí. Co když ty chlapečky zneužije? Co když jim bude tvrdit, že je to úplně v pořádku a stanou se z nich také gayové?! Jsou dokonce země, kde je gayům povolání učitele přímo zakázáno.
I ve fotbale či hokeji je homosexualita víceméně tabu, veřejně vyoutované bychom dokázali spočítat na prstech. Za skrýváním skutečné sexuální orientace stojí strach z diskriminace.
O svou kariéru se bojí i politici, i když v poslední době počet těch, kteří veřejně oznámili svou odlišnou sexuální orientaci roste, a světe div se, jejich politickou angažovanost to nijak nenarušilo, dá se říct, že některým coming out dokonce pomohl dostat se ještě výš.
I gayové a lesby mohou být vzorem
Jak už bylo napsáno – těch, co se vyoutují na pracovišti, přibývá. Zatím nebylo prokázáno, že by kvůli tomu krachovalo více firem, zavíraly se restaurace a bary nebo snad padaly celé vlády. Ba naopak, jmenujme třeba Tima Cooka, generálního ředitele Applu, Jóhannu Sigrudardóttirovou, bývalou premiérku Islandu, která vyvedla Island z té největší krize po roce 2009, či před více než deseti lety neznámého politika Klause Wowereita, který se ucházel o berlínskou radnici větou: „Jsem gay a je to tak dobře.“ A vyhrál!
Homosexualita nemusí být očividně jen něčím, co vám zákonitě zničí kariéru, ale v určitých ohledech vám to může i pomoci – když už ne k vyšším pozicím, tak alespoň k vnitřnímu klidu a pohodě na pracovišti. A když to v práci nepochopí? Nebojte se ozvat nebo se s nimi rovnou rozlučte (pokud máte tu možnost) a jděte tam, kde je budou zajímat pracovní výsledky, kvůli kterým tam také jste, a ne vaše sexuální orientace.