Tomáši, na začátek si nemůžu odpustit jednu rýpavou otázku. Proč jsi se jako gay ženil?
Já tou dobou na sobě žádnou homosexualitu nepozoroval. Ženil jsem se bez jakýchkoliv vedlejších úmyslů. Líbily se mi holky, takže tu svatbu jsem myslel vážně.
Co se změnilo?
V pětatřiceti jsem to začal cítit jinak. Začal jsem víc koukat po chlapech, ženské mě nezajímaly. Nedávno jsem si to doma sepsal, abych si v tom udělal pořádek. Zjistil jsem, že uvědomění si mé homosexuality byl proces dlouhý zhruba pět až osm let.
Jak jsi vlastně přišel na to, že jsi gay?
Významnou roli hrálo to, že manželka pracovně odjela na rok a půl do zahraničí. Zůstal jsem sám doma, občas jsem koukal na porno. Tam jsem poznal, co mě víc zajímá. Předtím mě to vůbec nenapadlo. Jako bych tím otevřel komnatu, která do té doby zůstala zavřená.
Takže jsi měl manželku, děti a nově jsi zjistil, že tě přitahují muži. Co se ti v tu chvíli honilo hlavou?
Mým dcerám bylo 12 a 14 let. Věděl jsem, že když to doma řeknu, pravděpodobně budu muset odejít od rodiny. Žena je velmi zásadová a určitě by se se mnou rozvedla. To jsem nechtěl, proto jsem se rozhodl, že to budu tajit. Že holt budu dál žít stejně, jako jsem žil do té doby.
Jak dlouho ti to předsevzetí vydrželo?
Nějakou dobu to šlo, ale ne dlouho. Říkal jsem si, že až dcery dostudují, řeknu to doma. Tím se osvobodím a odejdu. Během manželství jsem ale neměl žádné známosti s muži. Sice jsem věděl, že mě to přitahuje, ale prostě jsem si naordinoval celibát. Pak to ale už nešlo vydržet. Manželka vycítila, že je něco špatně, a když mi bylo 51, doma vyvrcholila nějaká hádka a já to na ženu všechno vysypal. Včetně toho, že se chci odstěhovat a žít jinak. To byl bod, kdy jsem to poprvé vyslovil nahlas. Potom jsem to řekl kamarádům, známým… A tím pro mě začal proces změny. Rok trvalo, než jsem se vážně od manželky odstěhoval.
Jak dcery reagovaly na to, že je jejich táta gay?
Mladší dcera si to bohužel vyslechla během hádky s mou manželkou, která mi nadávala do teploušů. Když jsme o tom pak mluvili, říkala mi, že je to můj život a chápe to. Teď se mě občas i ptá na chlapy. Ona je taková svobodomyslná, takže s ní to je v pohodě. Zato starší dcera je víc vědecká, akurátní. Ta to nese těžce.
A manželka?
Ta tomu nejdřív nevěřila. Říkala, že jsem ji podvedl, protože jsem to musel vědět odmala. Pak jsem to řekl i své mámě, které bylo 84 let, a ta byla úplně v pohodě. Prý to stejně tušila. Řekla mi, že je škoda, že jsem si to neuvědomil dříve. Mohl jsem mít větší šanci žít s nějakým partnerem takový život, jaký chci.
Co bylo po tom, co ses odstěhoval?
Já si to představoval hrozně jednoduše: že se do půl roku seznámím a bude to láska. Jenže věk je nekompromisní a pro mě je nabídka už omezená. Když to vezmu obchodně, mé postavení v nabídce není nejlepší. Ze začátku jsem se snažil sbalit nějaké chlapy ve svém okolí, na pracovišti, koho jsem znal a myslel jsem si o něm, že by to mohl mít stejně. Jenže to jsem se nikdy netrefil. (Smích) To se opakovalo asi dva roky.
Seznamování je rozhodně komplikované. Vyzkoušel jsi i gay bary?
To byla další meta. Sice jsem věděl, že tam budou teplí kluci, ale jít do gay baru pro mě vůbec nebylo komfortní. Dlouhá léta jsem žil v manželství a nechodil jsem ani do obyčejných barů, natož gay barů. Bál jsem se, že tam na mě budou koukat, nevěděl jsem, co bych jim měl říkat. Styděl jsem se za to, že ve svém věku nemám žádné zkušenosti.
Přišel později nějaký zlom?
Mluvil jsem o tom se známými, a ti mi dohodli schůzku s někým, kdo se ve společenském životě vyznal. Řekl mi, který podnik je vhodný pro mě a kam naopak chodit nemám. Ale stejně to byl boj. Poprvé jsem se odvážil vstoupit do gay baru až na několikátý pokus. A když už jsem se dostal dovnitř, nikoho jsem neoslovil, s nikým jsem se nebavil. Ještě štěstí, že jsem z Prahy, takže jsem to měl kousek.
Zkoušel jsi i internetové seznamky?
Zkoušel. Ale měl jsem v té době sebevědomí na nule. Zařídil jsem si sice profil, ale bál jsem se napsat. V seznamce jsem neměl ani žádnou fotku, protože jsem se bál, že by mě poznal někdo známý. Pak jsem si řekl, že jsem přece neobětoval rodinu jen tak pro nic za nic. Zareagoval jsem na tři inzeráty a od jednoho mladého muže jsem dostal odpověď.
A byla to láska?
Byl z toho vztah trvající čtyři měsíce. Sice jsme se pak rozešli, ale dodnes jsme přátelé, stýkáme se a rozumíme si. Bylo to pro mě naprosto přelomové. Hlavně bylo štěstí, že jsem měl hned ze začátku takto dobrou zkušenost. Do té doby jsem tento druh seznamování nikdy nezkoušel. Za mého mládí byly tak maximálně inzeráty v novinách. Jinak mívám období, kdy z padesáti profilů neodpoví ani jeden a k žádné schůzce nedojde dlouhé měsíce. Ohledně seznamek jsem dostal důležitou radu: nevěř nikomu, dokud ho neuvidíš tváří v tvář. Těch falešných profilů a slibotechen je na seznamkách fakt hodně. Po měsíci chatování člověk zjistí, že profil už neexistuje, nazdar. Kdyby moje první zkušenost nebyla tak dobrá, je možné, že bych se tím nechal odradit, ale takhle vím, že to může fungovat.
A jak to máš teď? Nemáš strach ze samoty?
Poté jsem měl ještě několik krátkodobých známostí. Ale stále hledám a nepřestávám věřit, že brzy natrefím na toho pravého.
Myslíš si, že by pro tebe coming out v mladém věku byl jednodušší? Nebo to je naopak snazší absolvovat ve zralém věku, kdy má člověk zkušenosti a už ví, co chce?
Myslím si, že dnes je coming out lepší v mladém věku, protože například ve dvaceti si už může většina lidí zařídit svůj život podle svého. Ve zralém věku máme zbytečné zábrany a předsudky.
Znal jsi ve svém mládí nějaké gaye?
Prvního gaye jsem poznal až asi ve čtyřiceti letech a stejně jsem se mu nesvěřil. V mládí jsem si homosexuála představoval jako muže převlečeného do ženských šatů. Svůj podíl na těchto předsudcích možná měla i přísná výchova mého otce.
Jak jsi prožíval etapu od té doby, kdy sis naplno uvědomil, že tě přitahují muži, až k tvému veřejnému coming outu, kdy jsi to sdělil okolí?
Byla to doba velkého zmatku a nejistoty. Prožíval jsem vnitřní boj o hodnoty, zda mám právo odejít od rodiny a zkusit žít svůj vlastní život, nebo splnit závazky, které ode mě rodina očekává. Bylo to období, kdy jsem několik let nemohl usnout, protože jsem o všem přemýšlel. Bál jsem se, že jakmile to někomu řeknu, spustí se lavina a za chvíli to budou vědět úplně všichni. Ale když to bylo za mnou, přišla velká úleva a vnitřní osvobození. Stálo to za to a nelituji.
Takže měl coming out na tvůj život pozitivní dopad, i když teď žiješ bez stálého partnera?
Určitě. Bylo to obrovské vnitřní osvobození. I za ten pokus žít si po svém to stálo. Jaký má význam se stále přetvařovat? Konečně nemusím hrát žádné hry. Nemusím předstírat, že jsem někým, kým ve skutečnosti nejsem. A to je skvělý pocit.