Obecně neexistuje žádný jednotný způsob, jak trans lidé vnímají své tělo, jaký k němu mají vztah, jak vypadají, a neplatí ani to, že všichni touží po operacích. Níže uvádíme nejčastější mýty týkající se života trans osob a uvádíme je na pravou míru.
Mýtus: Všichni trans lidé chtějí operace
Zatímco někteří lidé, co se identifikují jako trans, podstupují operace např. z důvodů kosmetických, psychologických nebo zdravotních, mnohým stačí třeba jen hormonální terapie, případně pouze úprava zevnějšku (oblečení, účes, líčení atd.), protože medicínské zásahy ze zdravotních důvodů absolvovat nemůžou, nebo prostě nechtějí. Ne všichni trans lidé mají automaticky špatný vztah ke svému tělu.
Mýtus: Trans lidé jsou duševně nemocní
Stejně jako není duševní nemocí nevětšinová sexuální orientace, není nemocí ani nevětšinová genderová identita. Historie ukázala, že snažit se „napravovat“ hlavu prostřednictvím konverzní nebo jiné terapie je kontraproduktivní. Duševními nemocemi netrpí trans lidé více než běžná populace, ale mohou se u nich vyskytnout např. poruchy související s prožitými traumaty v důsledku diskriminace, menšinového stresu či šikany.
Mýtus: Změnit pohlaví je snadné, stačí jedna operace a je to
Tranzice je často komplikovaný proces zahrnující kromě poměrně dlouhé diagnostické části a medicínských zásahů i úřední a sociální změny.
Mýtus: Je lehké na první pohled poznat trans člověka
Neexistuje žádný jednotný způsob, jak trans lidé vypadají. U většiny z nich nikdo nepozná, že jsou trans. Před procesem tranzice nebo na jeho počátku se stává, že je to u člověka viditelné, ale zkušenost je obecně taková, že u většiny trans lidí to ostatní nepoznají, pokud se jim s tím přímo nesvěří.
Mýtus: Když se lidem umožní používat sociální zařízení odpovídající jejich genderové identitě, ohrozí to ženy a děti a zvýší to pravděpodobnost páchání násilí v těchto zařízeních
Ve skutečnosti neexistují důkazy, které by naznačovaly, že umožnění přístupu do sociálních zařízení (toalety, šatny, sprchy atd.) lidem podle jejich genderové identity zvyšuje výskyt násilí. A pokud k nějakému násilnému činu dojde, obětí bývají obvykle trans lidé.
Mýtus: Děti ještě nejsou dost staré na to, aby měly jasno o své genderové identitě
Některé děti se neztotožňují s rodem, jaký jim byl připsán při narození, již ve velmi raném věku, a ani později se to nezmění. Jiné zase mohou překračovat genderové normy, ale ne nutně se v životě identifikují jako trans. Pro sexuology*žky je tedy důležité určit, zda se u dítěte jedná o genderovou dysforii, genderovou nekonformitu nebo o experimentování v této oblasti, a tomu přizpůsobit svou péči.
Autor: Karel Pavlica
Více informací nejen o transgender identitách najdete v nové příručce Specifika sociální práce respektující genderovou, sexuální a vztahovou rozmanitost, která je zdarma ke stažení zde.