Po tom, co dnes osmnáctiletý David řekl svým kamarádům, že je gay, zašel za mámou. „O gayích jsme se spolu bavili už předtím a ona říkala, že proti nim nic nemá, a že kdyby nějakého gaye viděla, tak ho určitě pozná. Musel jsem jí říct, že u mě selhala.“
„Nereagovala zrovna přívětivě. Pořád opakovala, že je to jen fáze, že budu třeba bisexuál a že jsem prostě ještě malej na to, abych něco takového věděl. Taky se ptala, jestli jsem měl něco s holkou, když vím, že mě nepřitahujou.“ Klasika.
Vyoutovat se zbytku rodiny bude těžké
Po těchhle větách se David naštval a z pokoje odešel. Ani po půl roce se s novou situací jeho matka úplně nesrovnala. Jak David říká, pořád si namlouvá, že ho to přejde. „Když jsem se jí svěřoval, byl jsem ve strašném stresu, klepal jsem se, srdce mi bilo jako o závod. Potom se mi ale ulevilo. A to i přesto, že mámina reakce nebyla zrovna nejlepší,“ vzpomíná.
Jenže otec a babička s dědou gaye nesnáší a o Davidově orientaci nic netuší. Anebo možná tuší, ale nechtějí si ani na okamžik připustit, že by to mohla být pravda. „Homofobie se v naší rodině neprojevuje často, ale je tady a objevuje se třeba, když se o gayích mluví v televizi. Táta jednou řekl, že by bylo nejlepší gaye pozabíjet. Podle babičky s dědou by bylo nejlepším řešením je spálit. Myslím, že otcova reakce by byla jednoznačná – vyhodil by mě z domu.“ Právě kvůli tomu se David zbytku rodiny svěřit nechce. Jeho snem je studovat a něčeho v životě dosáhnout. Ví, že bez finanční podpory rodiny by to nedokázal.