Možná vás někdo probodne pohledem, když políbíte svého přítele v metru, a nebo chytnete ruku své přítelkyně na ulici. Stereotypy a předsudky svázaly evropské společnosti. Od uzákonění gay sňatků v Holandsku v osmdesátých letech až po fiasko s nesmyslným referendem na Slovensku si ale lidé začínají uvědomovat, že být gay nebo lesba a nebo transgender je přirozené a rozhodně to nejde změnit. Co změnit lze je nenávistný přístup. Homofobie se zakládá hlavně na nevědomosti.
Vnitřní nejistota, předsudky, dogmata a zabedněnost. Je potřeba najít nepřítele, aspoň pro některé lidi. LGBT osoby to tak kvůli své odlišnosti schytávají na plné čáře. Církevní patent na morálku a tradice je v dnešní době už spíš štěkáním, než kousavým postojem, který by mnoho znamenal. Přesto dogma, že rodinu tvoří jen muž a žena (a patrně dům na předměstí, labrador a LCD televize), ve společnosti stále přetrvává, ačkoli země jako Holandsko, Španělsko a nebo dokonce Argentina a Uruguay ukázaly, že soudný den nepřijde, když se vezmou dva lidé stejného pohlaví.
Homofobii ale nevzbuzují jen příkazy shora. Stačí se odlišovat a společnost vám to dá sežrat. Nejvíc na školách. Mnoho LGBT lidí se setkalo a setkává se šikanou, která vyvěrá především z výchovy rodičů. Pokud slyšíte, že je něco odporného, hnusného, nechutného, tak vám to tak zkrátka bude připadat. Upevníte si v sobě tenhle názor a pak ho předáte dál, především svým potomkům.
Homofobie zdánlivě taky báječně léčí mindráky. Někomu může zvedat sebevědomí, když na dva kluky zakřičí přes půl náměstí „Buzny!!!!“, nicméně je otázkou na jak dlouho? Vnitřní nejistota, nedůvěra v sebe sama může způsobit, že se člověk uzavře vůči svému okolí a bude hledat někoho, kdo je potenciálně slabší, aby se na něm mstil. Proto pak někteří uráží svět kolem sebe a dokonce se uchylují k fyzickým útokům.
Gayové a lesby v naší společnosti
Gayové a lesby tu byli, jsou a budou. Ať se to někomu líbí nebo ne. Homosexuální orientace je vrozená a nedá se naučit nebo odkoukat. Je tak neměnitelnou součástí života. Jediným rozdílem oproti minulosti, kdy zdánlivě LGBT lidé nebyli, je fakt, že se dnešní společnost otevírá a gayové a lesby se už nestydí přiznat barvu.
Od osmnáctého století, kdy na našem území platil zákon Josefa I. posílající homosexuály na popraviště, jsme ušli dlouhou cestu, která skončila na radnici (zatím). Roku 2006 poslanci schválili zákon o registrovaném partnerství. Dalším krokem by měla být adopce dětí, které už v homosexuální rodině žijí, druhým nebiologickým rodičem.
Česká společnost je poměrně tolerantní, nicméně tolerantní do momentu, než se zeptáte, zda by někdo chtěl mít za sousedy gay pár, nebo zda by měly mít třeba dvě lesby právo adoptovat děti. Podpora LGBT lidí v těchto a jim podobných otázkách stále nedosahuje většiny. Češi zpravidla říkají, žijte si jak chcete, ale nechceme vás mít na očích. Přesto můžeme Česko považovat za tolerantní zemi, ačkoli homofobové se v naší společnosti nacházejí až moc často a jejich nenávist může vést až k fatálním důsledkům, za jaký můžeme považovat třeba sebevraždu ani ne patnáctiletého gaye loni na jaře.