„Vyoutovala jsem se díky nevinnému impulsu. Nikdy mi nevadilo, že o tom lidé vědí – když se mě někdo zeptal, odpověděla jsem pravdivě. Ale pak za mnou přišla slečna z online magazínu Outsports.com a udělala se mnou videorozhovor. Té to řekla moje kamarádka snowboardistka,“ vzpomíná Šárka.
Poprvé o své orientaci začala přemýšlet v Americe, kam odjela kvůli snowboardingu a kde byla ve společnosti dalších dvou sportovkyň – ty spolu shodou okolností chodily. „Přijde mi, že ve Státech je módní být gay.“ Šárka tvrdí, že pobyt v Americe jí výrazně pomohl – kdyby zůstala v Čechách, zřejmě by se vyoutovala později.
Rodina s tím nikdy neměla problém. Když jí bylo 18 let, chodila s klukem. „A potom jsem měla holku. Jezdily jsme společně do Evropy a s rodinou na dovolené,“ líčí s úsměvem.
Od veřejného coming outu se jí život nijak nezměnil. Z rodiny o její homosexualitě do té doby nevěděla jen babička, ale celkem rychle se s novou skutečností sžila. „Původně jsem se vyoutovala staršímu bráchovi a ten to vyslepičil rodičům. Naši jsou úplně nejlepší – fakt jim záleží na štěstí dítěte, neřeší to, s kým spím. Jsou rádi, že dělám sport a podporují mě v tom,“ dodává pyšně.
Jaké to je být LGBT sportovcem
„Pro mě už to není big deal. Chtěla jsem ukázat ostatním sportovcům, že není důvod se bát. Nerada mluvím o svém osobním životě, nikomu do toho nic není. Nikdy jsem to proto neřešila. Ale mým coming outem jsem ostatním ukázala, že s tím můžou bez obav vyjít ven,“ vysvětluje hlavní důvod k videorozhovoru.
Jeden z titulků hlásil, že „Šárka se vyoutovala bez ohledu na sponzory.“ „Upřímně si myslím, že to kdysi bylo horší a sportovci se skutečně báli. Jde především o to, že vám jako sportovci platí nějaká značka, která očekává prezentaci svých produktů na čistě mužském – tom vysportovaném – těle přitahujícím ženy, anebo naopak na tom ženském. Váš coming out u dané značky může vyvolat stereotypní obavy – sportovec se stane příliš zženštilým a sportovkyně moc mužskou. Samozřejmě se může stát, že se mnou nějaká firma rozváže kontrakt, protože jsem gay, ale zatím se to nestalo. Ale dnes už se nebojím a neřeším, co si o mně lidé myslí.“
V Americe je LGBT situace úplně jiná – jak u běžných lidí, tak u vrcholových sportovců. „Vzpomínám si na akrobatického lyžaře Guse Kenworthyho, kterému coming out v podstatě ještě víc pomohl.“ Drobný rozdíl může být mezi sportovcem hrajícím v týmu a tím, který hraje sám za sebe. Na čerstvě vyoutovaného hráče mohou ze začátku ostatní spoluhráči pohlížet jinak.
Šárka je toho názoru, že gay sportovci se mohou angažovat ve své komunitě a být vzorem nejen pro jiné sportovce, ale také pro mladé lidi, kteří se dosud neodvážili vyjít s barvou ven. „Neměli byste se bát být tím, kým opravdu jste. Ostatní to ocení.“
Nesetkala se s nenávistí
Šárka si nevybavuje, že by narazila na nějaké negativní reakce po tom, co se vyoutovala. Většinou na Facebooku pak četla spíš pozitivní zprávy, lidé jí fandili, anebo jim to bylo jedno. Avšak nepochybně se vždy najde někdo, kdo na to má jiný názor – jelikož ale Šárka nečte diskuze pod články, nedozvěděla se to. Důležitý je pro ni především názor její rodiny a jejích přátel.